Z Jiamusi do Shanghaie, díl 2.

      No, je další pěkné ráno a a já píšu další kousek tripreportu.

      Tak tedy hostel v Harbinu... Kromě toho, že tam byla první dvě hodiny mého pobytu moc hezká recepční, která pořád chválila mojí čínštinu (nemohl jsem nezačít přemýšlet, proč), a pohodlná postel, toho hostel opravdu moc nenabízel (obecná kapitola o čínských toaletách ještě přijde, je připravená). Po pár hodinách strávených na vzduchu se mi navíc lehce začala zvyšovat teplota a cítil jsem se nedobře. I když se tam zrovna nacházelo pár fajn lidí ze skotska, kteří mi nabízeli "drinking game", šel jsem spát.

Zhongyang Dajie

Zhongyang Dajie

Yang Zhening před Sv. Sofií ještě než zjistil, že je švorc

       Další dva dny pobytu v Harbinu byly asi můj vůbec mým nejhorším výletem. Všechny památky v Harbinu mě zklamaly. Slavný Chrám sv. Sofie byl o málo větší než kaple Na Trávníku, Zhongyang Dajie, slavná ulice v ruském stylu, je prostě jediná ulice, která si tak nějak celkově zachovala ruský ráz a je pravidelně uklízená. Harbinský ledový festival je docela hezký, ale za plné vstupné (450 Kč) opravdu nestojí. Nejsem velkým přítelem pestrobarevných neonů, spousta ledových soch a budov byla už silně poškozená. Stan ze zlatým hřebem festivalu, soutěžními sochami čínských umělců, se otevírá až na Čínský nový rok (nongli xinnian -  农历新年，nebo chunjie -  春节), kdy už budu dávno zase dál. 

      Katastrofu tohohle výletu podtrhovala zvýšená teplota, ztracená peněženka (k tomu víc nenapíšu, protože o tom nic nevím), islamistický spolubydlící ze Súdánu (který nesnážel Židy, což mi řekl v jedné z prvních vět jeho monologu - mj., hádejte, jaký spolubydlící se k nám přidal ještě týž den) a nenalezení knih k bakalářské práci. V Sofii, jakožto "uměleckém centru", prodávali celé čtyři knihy, přičemž pořizovací cena jedné knihy byla kolem třetiny mého měsíčního rozpočtu. Nakonec se jedna za rozumnou cenu našla, nejsem si ale moc jist, že mi s mojí prací pomůže...

Pokračování možná ještě dnes, pravděpodobněji zítra.