Ačkoliv jsem sliboval, že budu doplňovat příspěvky ze svého skromného výletu pravidelně, neplánované blokády Blogspotu (a žádné free proxy mi nepomohly) a definitivní ztráta konzistence polotekuté výplně LCD mého notebooku mi bohužel tuhle možnost odepřely. Z cesty jsem již zpět, ale když už jsem seriál započal, pokusím se jej nějak důstojně zakončit. Byť možná v trochu jiné formě.
Skončil jsem někde u sv. Sofie v Harbinu. K Harbinu bych toho už moc psát neměl. Nalepilo se mi tam na paty půl kila herkulesu. Nejenže jsem měl horečku, súdánského antisemitisticky zaměřeného spolubydlícího v hostelu, ale ztratil jsem i peněženku s rozpočtem na měsíc. Klika, že jsem vytáhnul předtím platební kartu. Už jsem se moc těšil do Pekingu.
V den odjezdu moje smůla, dalo by se říct, ale místo vytracení vygradovala. Stonaje, mi bylo jedno, že nemám zhola nic ke svojí bakalářské práci, myslel jsem už jenom na Peking. Ještě pár hodin, a bude mi o dvacet stupňů tepleji. Podle letáčku, který mi v hostelu dali, jsem měl dojet autobusem k hotelu Labuť ( 天鹅 ), odtud letištním autobusem za 20 CNY na Taiping, mezinárodní letiště Harbinu. Po devadesáti minutách v autobusu MHD jsem ale z rozhlasu nezaslechl, ku svému překvapení, o labuti nic. Na poslední zastávce jsem se zeptal jakési nerudné čínské babičky, kdy bude Labuť. Prý nebude. Plánkům v autobuse nevěř, hochu. Vylezl jsem z autobusu někde na kraji čtyřmilionového města, a protože do odletu zbývaly jen tři hodiny, musel jsem si vzít taxi. Na první pohled by se zdálo, že tři hodiny do odletu je dost času. Z místa, kam jsem dojel to ale autem trvalo víc než hodinu a půl. O ceně se radši nebudu zmiňovat.
Mojí jedinou radostí byl blížící se Peking. Ze čtyř čínských leteckých společností, které jsem dosud vyzkoušel, byly Shanghai airlines suverénně nejlepší co do servisu, ceny, dokonce i místa na nohy. A to i přesto, že tenhle let byl operován mým neoblíbeným Boeingem 737-800. Podtrženo a sečteno, tečka první části výletu mnohonásobně předčila první část výletu samotnou. I když budu muset na jaře do Harbinu ještě jednou, už teď vím, že se mi nebude moc chtít. Nejen, že se mi tam podělalo, co mohlo, nadto Harbin považuju za nafouknutou bublinu, která navíc nikdy nepraskne, protože kdyby praskla, provincii Řeky Černého draka by toho už mnoho nezbylo. Snad jen můj milovaný Malý Hinggan ( 小兴安岭 - o něm někdy na jaře ).
Pokračování zítra. Pekingu nebudu věnovat takovou pozornost, aby byl prostor pro další témata.
Žádné komentáře:
Okomentovat