Za největšího českého pedagoga považujeme Komenského. Skandinávci si nejvíce považují nejspíš Grundtviga, Francouzi dost možná Rousseaua (už jenom proto, že to byl Francouz). Číňané dodnes nejvíce bezpochyby obdivují Konfucia (孔夫子). Proč by měl být člověk, který zemřel r.479 př.n.l., považován za nejlepšího a téměř bezvýhradně následováníhodného Učitele? Na to podle mě neexistuje smysluplná odpověď. Bezpochyby byl velký, ale zkuste si představit, že čeští učitelé argumentují svým studentům, kteří se odmítají naučit zcela zbytečně pětistránkový text o ničem, slovy: Ale Sokrates to tak řekl!
Čeští učitelé na základních a zejména středních školách zhusta vzpomínají na minulé doby, kdy se studenti "uměli lépe učit", uměli toho nazpaměť více. Určitě by se jim líbilo v Číně. Tady je dovednost odříkávat něco zpaměti neobyčejně ceněná, učitel skrze studentovu recitaci pociťuje teplo "dobře vykonané práce", student se zase raduje z dobře vykonané práce, je respektován spolužáky, rodinou. Podle Maslowa mu tedy nic nechybí. Když se ale na typického čínského studenta podíváme zblízka, praští nás do nosu jeho fádnost. Ano, má obrovské znalosti v oblestech geografie (celosvětové - znají i ČR a Prahu! - ano, myslíme si, že jsme pupkem světa, ale kdo z nás zná třeba Shenzhen - desetimilionového konkurenta Hong Kongu, anebo Tianjin, téměř dvanáctimilionové město, jež bývalo R-U koncesí), čínské historie, matematiky (což je podle průzkumů hlavní bolest českých studentů), ale třeba s angličtinou, kterou se učí zpravidla od ještě dřívějšího věku než Češi, to mají na štíru. Po deseti letech memorování a čtení poměrně složitých textů nerozumí většinou rodilému mluvčímu ani slovo, o vlastní mluvě se ani nezmiňuji. Humanitní vědy kromě čínské historie - škoda mluvit. Filozofie se omezuje na Konfucia, Mocia, Mencia a Laozi. Ostatní znalosti jsou obsáhlé, připomínají ale spíše Zlaté stránky. Nic, co by se nedalo vyčíst z Wikipedie.
Herbartistickou metodou se učí překvapivě i na většině univerzit, což je, v kombinaci se skromnými podmínkami a poměrně přísným a strohým režimem studentského života (většina čínských studentů bydlí na koleji po šesti a má teplou vodu přes ulici, koleje se obvykle zavírají ve 22:30), degraduje na střední školy. Ono důležité tvůrčí a svobodné klima na univerzitě prostě být musí. V Japonsku a Koreji už to pochopili - jejich univerzity jsou proto spolu s hongkongskými a taiwanskými v Asii celkem suverénně nejlepší. A dále rostou. Beijing University a Qinghua University - dvě nejlepší univerzitní zařízení v zemi se již sice také začínají umisťovat v mezinárodních žebříčcích (překvapivě hlavně v tom podle shanghaiských kritérií), ale pořád ne tak vysoko, jak by se na více než miliardovou a rychle bohatnoucí zemi slušilo a patřilo. Přestože roste počet vydaných publikací, patentů a vynálezů, oproti takovému Japonsku to všechno snažení pořád vypadá trochu africky. O regionálních univerzitách radši ani nemluvím, třeba ta, kde se učím já, Jiamusi University, nevydává prý vůbec žádné publikace. Takže - buď tu nastane oteplení jako v Japonsku, anebo Číně bude co do velmoci pořád nějaký krok scházet. Pouhá internacionalizace školských zařízení studenty ze zemí zejména třetího světa a Ruska, nestačí. Ve způsobu výuky, jaký tu panuje, cizí studenti stejně pracovitým mladým Číňanům konkurovat nemůžou.
Žádné komentáře:
Okomentovat