Vypadá to, že tenhle blog zase trochu ožije. Jen nevím, čím začít. Klasickým leteckým tripreportem? Adrenalin v Dashi 8, zmatečný přestup ve Vídni, málem zrušený let, následný, nakonec nedotažený rerouting přes Mnichov s kompenzací 60 éček, nakonec však přílet do Pekingu včas, dokonce i s kufry. Schwechat není ideální úplně nejlepší letiště (gate nenabízí dostatečnou kapacitu ani pro pasažéry B767, což se pořád bere jako středně velké letadlo, byť se jedná o widebody), Austrian není úplně extra společnost, nabízí ale spolehlivě nejlepší catering, jaký jsem na palubě kdy zažil. No, ale co dál? Registrace letadel a load factor asi nikoho moc zajímat nebude (dobře - PRG-VIE 70%, VIE-PEK 100%), následné dva noclehy v Pekingu, kousek od Qianmenu (前门) a nekonečné procházky po stále méně gangsta a více office Chaoyangu (潮阳) nebudou teprve tím pravým. Kancelářské budovy (jak mi tady chybí jednoslovný ekvivalent polského slova biurovec!) tu v Chaoyangu ale opravdu rostou jako houby po dešti. Velké nejsou ani tak výškou - nejsme v Šanghaji - ale svými půdorysy. Nicméně to všechno je pro čtenáře asi tak zajímavé, jako slovenské nížiny na přelomu podzimu a zimy pro turistu.
Tak tedy, do Jiamusi jsem dorazil vlakem, a protože jsem v Pekingu viděl snad všechno, co stálo v mých očích za to (a...vlastně jsem ještě nebyl v artové čtvrti), nechtělo se mi tam čekat týden na první volný lístek na hard sleeper (硬卧，méně pohodlný ekvivalent české lehátkové třídy T6), a tak jsem si konšelsky dopřál soft sleepera (软卧，méně pohodlná varianta české staré lůžkové třídy Tourist), protože to pořád vyšlo levněji, než v Pekingu čekat. No, kdybych do toho ale započítal i ony dva noclehy a všechno, co jsem v Pekingu spotřeboval, kraťasy, které jsem si prostě musel koupit kvůli nesnesitelnému vedru, byla by na zvážení i ta letenka. Ale ne....to už bych dočista ztratil svůj cestovatelský status. Bývaly časy, a jaké krásné časy, kdy bych udělal všechno pro to, abych mohl dojet do Číny vlakem...
Podle slov Yiqian, mojí největší čínské kamarádky, se Jiamusi moc změnilo k lepšímu. Těšil jsem se. Samozřejmě jsem se co nejdříve po příjezdu musel setkat s kamarádem z nejvěrnějších, Wang Dongem, který mě okamžitě pozval na hot pot (火锅，takové, říkejme tomu čínské fondue) v opravdu královském formátu (750g masa na každého, sépie, výběr hub, salátů, samozřejmě nechybělo doufu (豆腐) a Sněhová vločka 雪花, Wangovo nejoblíbenější čínské pivo). Inu, mám co vracet. Ale abych se vrátil k Jiamusi - po otázce, jestli se Město zlodějů (贼城), jak se Jiamusi přezdívá, změnilo k lepšímu, se mi dostalo upřímné odpovědi, že ne. A je to tak. Všechno je tu hnusnější, včetně koleje, kde bydlím. Ona je sice pořád velice dobrá na čínské i pražské poměry, ale údržba tu moc nefunguje, takže je viditelně sešlejší, než před dvěma lety. Centrum je také hnusnější a stavební boom tu probíhá jen na předměstích ve formě stavby opravdu odporných a na první pohled nekvalitních bytových komplexů. Jako by to ani nebyla ta současná, dynamická a pravičáckými médii opěvovaná kapitalistická Čína se svým spanilým volným trhem.
Musím říct, že velmi pozitivně hodnotím Wangovo přehodnocení vedení institutu zachování tváře vůči mně. Podívej se, Wangu, já vím, že tady operujou triády (三合会). Parta podezřele potetovaných chlápků mě zvala na večeři už před dvěma lety. Nabízeli mi auto, práci, nějaký holky...jenom tak. Neptal jsem se, co za to chtějí a nehodlal jsem to moc zjišťovat. Nabídl jsem výuku angličtiny a ruštiny jejich dětem a po dalších dvou večeřích (byly pokaždé skvělé) jsem radši nebral telefony. Wangu, taky vím, že tu prodávají v každé ujgurské restauraci drogy (především měkké). Taky vím, že celá Čína by mohla být shora osvícená červenou lucernou/růžovým lampionem, protože co tady se po nocích děje... Řekl jsem mu, že jsem četl i o zdejším výchovném zařízení. A tak už se se mnou Wang baví, jako se sobě rovným a nejsem pro něj jen cizinec, před kterým musí Čína vypadat jako morálně neposkvrněná země plná pracovitých a čestných lidí.
Můj mandžuský westernový příběh pokračuje (mj. žánr mandžuský western skutečně existuje, viz třeba asi nejnovější http://www.csfd.cz/film/238353-hodny-zly-a-divny/strana-6/) a věřím, že v něm najdu další nová dobrodružství a poznání (a taky si zlepším jazykové kompetence). Příště Vám napíšu pár řádek o MOŽNÉM KONCI RUSKÉ DEMENCE! Za chyby se omlouvám, ale svoje texty si po sobě téměř nikdy nečtu. Až na to budu mít, budu si platit korektora. Howght!
Tak tedy, do Jiamusi jsem dorazil vlakem, a protože jsem v Pekingu viděl snad všechno, co stálo v mých očích za to (a...vlastně jsem ještě nebyl v artové čtvrti), nechtělo se mi tam čekat týden na první volný lístek na hard sleeper (硬卧，méně pohodlný ekvivalent české lehátkové třídy T6), a tak jsem si konšelsky dopřál soft sleepera (软卧，méně pohodlná varianta české staré lůžkové třídy Tourist), protože to pořád vyšlo levněji, než v Pekingu čekat. No, kdybych do toho ale započítal i ony dva noclehy a všechno, co jsem v Pekingu spotřeboval, kraťasy, které jsem si prostě musel koupit kvůli nesnesitelnému vedru, byla by na zvážení i ta letenka. Ale ne....to už bych dočista ztratil svůj cestovatelský status. Bývaly časy, a jaké krásné časy, kdy bych udělal všechno pro to, abych mohl dojet do Číny vlakem...
Podle slov Yiqian, mojí největší čínské kamarádky, se Jiamusi moc změnilo k lepšímu. Těšil jsem se. Samozřejmě jsem se co nejdříve po příjezdu musel setkat s kamarádem z nejvěrnějších, Wang Dongem, který mě okamžitě pozval na hot pot (火锅，takové, říkejme tomu čínské fondue) v opravdu královském formátu (750g masa na každého, sépie, výběr hub, salátů, samozřejmě nechybělo doufu (豆腐) a Sněhová vločka 雪花, Wangovo nejoblíbenější čínské pivo). Inu, mám co vracet. Ale abych se vrátil k Jiamusi - po otázce, jestli se Město zlodějů (贼城), jak se Jiamusi přezdívá, změnilo k lepšímu, se mi dostalo upřímné odpovědi, že ne. A je to tak. Všechno je tu hnusnější, včetně koleje, kde bydlím. Ona je sice pořád velice dobrá na čínské i pražské poměry, ale údržba tu moc nefunguje, takže je viditelně sešlejší, než před dvěma lety. Centrum je také hnusnější a stavební boom tu probíhá jen na předměstích ve formě stavby opravdu odporných a na první pohled nekvalitních bytových komplexů. Jako by to ani nebyla ta současná, dynamická a pravičáckými médii opěvovaná kapitalistická Čína se svým spanilým volným trhem.
Musím říct, že velmi pozitivně hodnotím Wangovo přehodnocení vedení institutu zachování tváře vůči mně. Podívej se, Wangu, já vím, že tady operujou triády (三合会). Parta podezřele potetovaných chlápků mě zvala na večeři už před dvěma lety. Nabízeli mi auto, práci, nějaký holky...jenom tak. Neptal jsem se, co za to chtějí a nehodlal jsem to moc zjišťovat. Nabídl jsem výuku angličtiny a ruštiny jejich dětem a po dalších dvou večeřích (byly pokaždé skvělé) jsem radši nebral telefony. Wangu, taky vím, že tu prodávají v každé ujgurské restauraci drogy (především měkké). Taky vím, že celá Čína by mohla být shora osvícená červenou lucernou/růžovým lampionem, protože co tady se po nocích děje... Řekl jsem mu, že jsem četl i o zdejším výchovném zařízení. A tak už se se mnou Wang baví, jako se sobě rovným a nejsem pro něj jen cizinec, před kterým musí Čína vypadat jako morálně neposkvrněná země plná pracovitých a čestných lidí.
Můj mandžuský westernový příběh pokračuje (mj. žánr mandžuský western skutečně existuje, viz třeba asi nejnovější http://www.csfd.cz/film/238353-hodny-zly-a-divny/strana-6/) a věřím, že v něm najdu další nová dobrodružství a poznání (a taky si zlepším jazykové kompetence). Příště Vám napíšu pár řádek o MOŽNÉM KONCI RUSKÉ DEMENCE! Za chyby se omlouvám, ale svoje texty si po sobě téměř nikdy nečtu. Až na to budu mít, budu si platit korektora. Howght!
Žádné komentáře:
Okomentovat