Můj nový spolubydlící není patriot. Nesnáší ďáďu Voloďu. To by nebylo nic divného. Není to ale velkoruský šovinista, pije jen jednou týdně (Rusové obvykle buď pijí o 106, nebo demonstrativně vůbec, což je také prasečí demence a snobismus v jednom), čili jsem pojal podezření, že se jedná o liberálního eurotýpka. Učí se a nikdy nedělal sambo nebo jiný bojový sport určený k likvidaci Kavkazců, případně zlých Američanů, jejichž jazyk většina mladých Rusů, navzdory svému přesvědčení, ve většině případů nezná. Ilja, můj nový spolubydlící, je trochu jiný. Dokonce šel i na vojnu a nikoho neuplácel, byť by jeho rodiče zřejmě byli s to potřebný obnos na úplateček splašit a synáčka trapně prožitého roku života uchránit. Že by změna oproti mým bohatým zkušenostem se zauralskými Rusy a jejich nebetyčným ignoranstvím? Že by model hloupého děcka, kterého rodiče v tupé honbě za titulem poslali do laciné Číny, aby získalo pozlátkový diplom nebyl tak úplně univerzální?
No, ale pak jsem měl taky čest se seznámit s Iljovými kamarády, kteří mi zase rychle nabyté ideály vyrvali z mojí láskyplné a naivní náruče. Všechno je při starém a já jsem se v Jiamusi podruhé stal zarytým Evropanem individualistického typu s liberálním přístupem ke všem aktuálním problémům a v neposlední řadě antiklerikálem.... Ano, zatuchlý smrad pravoslavných chrámů, který se bůhvíproč lepí na svetry všech, i těch nejhezčích Rusek (možná je to jenom placebo, ale nemůžu si pomoct), mi dal vzpomenout na současné české katolické bláto, i díky kterému jsem se do Číny tolik těšil.
Jaké pak ale jeden v tomhle rozpoložení prožívá dilema, když mu naprosto tupý ruský venkovan, který po třech letech studia Čínštiny vyslovuje iniciálu j- jako [čž-], je vylepaný dohola, má odstáté uši a chutnají mu čínské cigarety i těch nejlevnějších značek, přinese jen tak nezištně misku naprosto skvělého akátového medu se slovy: "Jene, Ty jsi vážně třída. Kdykoliv budeš chtít, zajeď ke mně do Birobidžanu, všechno Ti ukážu a naložím Ti medu, kolik budeš chtít. Produkujeme ho kolem 1000 litrů!" Co mu mám říct, když jsem o něm až dosud smýšlel jako o největším idiotovi světa? Ten malý bitkař s plícemi českého čtyřicátníka je bezelstný jako dítě, absolutně upřímný a vřelý. Holka, které jsem se předtím vysmál, když jsem uslyšel její angličtinu mi podobným způsobem přináší další a další ruské mléčné čokoládky (v Číně, kde je čokoláda hnusná, dokonce ještě horší než "slavná" polská čokoláda) a nabízí k půjčení cestovní žehličku. Vůdce jedné party mi dává patrně nejlepší uzenou rybu, jakou jsem kdy jedl a já si pomalu začínám sypat popel na hlavu, chytaje se, aby toho nebylo málo, za nos. Co s tím? Proč mě hergot mají tak rádi? Vždyť přece nemůžou mít žádný důvod! Divná věc. Ale beru to s té lepší stránky. Jejich jednání je stereotypizující, byť vytvářející jiné stereotypy, než jsem očekával. Moje metodika jakožto rusisty v oblasti odkrývání široké ruské duše není úplně špatná!
A příště napíšu něco o nových příznacích demokracie na čínské periferii!
Žádné komentáře:
Okomentovat