Minule jsme vychválili pana Yanga do nebes, ale aby bylo jasno, zase takový borec to není. Tuhle mu volal starý kamarád z Guiyangu (贵阳). Na čínská jména jeden nemá paměť, ale říká si taky Aaron. Prý Yangu, nechceš si vylepšit čínštinu? Mám pro Tebe perfektní program na večer. Kontakt s Číňany, spousta zábavy a bude nás zajímat taky Tvůj názor. Tomu se nedá odolat. Schůzka byla domluvená na 7 hodin večer. Dalo se čekat cokoliv - od společného vaření - oblíbené kratochvíle čínských studentů, přes panelovou diskuzi o životě na západě, až po polštářovou bitvu. I tuhle legrácku, kterou mají prý rádi všichni východoasijští manažeři, pan Yang zažil, a nutno podotknout, že se mu líbila. Nicméně - ke knihovně dorazil o trochu později, což jde rozhodně proti jeho zvyklostem. Známé i neznámé tváře čínských studentů poslušně stály a upřeně se dívaly směrem, odkud měl jejich (staro)nový kamarád přijít. Když přišel, jali se ho mlčky vést na "místo činu". Pan Yang vůbec netušil, kam kráčí, ale přesto se těšil na novou zkušenost.
Zavedli ho nedaleko, do obytné čtvrti vedle karaoke barů a hodinových hotelů. Vyšli do druhého patra ošklivého bytového domu a zašli do bytu, kde byla spousta ovoce, malé dítě, jeho rodiče, posléze tedy přibyl pan Yang a kolem osmi čínských hochů, děvčat a neurčitých mladých lidí. Zdálo se, že rodinka, které evidentně byt patřil, je rodinou některého z mladých lidí. Všichni se pohodlně usadili v obývacím pokoji. Jelikož sofa bylo malé a vešel se tam jen pan Yang a jedna mladá Číňanka, seděli ostatní na malých stoličkách, takových, které jsou skoro ve všech levných čínských bistrech. Bylo zarážející, že všichni seděli dokola. Nedalo se nevšimnout vzhledu Zheningovy (křestní jméno pana Yanga) spolusedící. Měla drdol, v obličeji ani stopu po šminkách a i přes tragický výraz v očích se korektně usmívala. Sluníčkový člověk. Tady něco nehraje. V tom zašli do bytu dva postarší pánové a bylo jasno. Tohle bude o Bohu. Dívka vedle Zheninga vypadala jako katolička, ale nedůvěřivý pan Yang se bál nejhoršího. Tohle budou čínští evangelíci (新教). A také, že ano. Podivná, paskvilizující církev (sekta), která oblbuje především mladé lidi. Nejprve panu Yangovi sborově a falešně zazpívali píseň jak z Jehovovy hitparády: Vítej, milujeme Tě (欢迎你，大家爱你). Následovalo rozdání textů. Protože mši (setkání?) nebyl přítomen žádný pastor (těžko říct, jestli vůbec nějakého mají) a celé to vedl "skvělý" Zheningův kamarád Aaron, každý, včetně Zheninga samého, přečetl kousek textu, který pojednával o Židech, jakožto Bohem vybraném národu, který je nejskvělejší na světě, hodně toho vynalezl a je pro Číňany skvělým vzorem. Osazenstvo za každou přečtenou větou (i jednoslovný větný ekvivalent vnímali jako tezi) vykřiklo Ano! (对) nebo Amen! (阿门). Neexistoval systém odpovědí, každý si mohl zařvat, co chtěl. Celou dobu všichni jedli mandarinky, banány a jablka. Po půlhodině byla celá podlaha pokryta bioodpadem a pan Yang se cítil velmi, velmi nesvůj. Vedle sedící sluníčková slečna se k němu naklonila a pošeptala mu přátelsky do ucha, že Ježíš ho miluje (耶稣爱你!). Těžko říct, jestli atmosféra mohla ještě někam gradovat. Text sice nebyl hloupý, ale hloupé bylo jeho čtení a komentář každého po jeho dočtení. Osazenstvo se dožadovalo i názoru Západoevropana, ten ale odmítnul s tím, že se neuvěřitelně stydí a příště už docela určitě něco zajímavého všem poví. On by i onehdá našel pár slov. Je ale příliš kulantní.
Příběh druhé kanady začíná paradoxně před dvěma lety, kdy Zhening poznal kamarádku své kamarádky, Ksenii. Byla to samozřejmě Ruska a jeden už si nepamatuje, z kterého města pocházela. Musel to být Birobidžan nebo Chabarovsk. Což je stejně úplně jedno. Totiž ta Ksenie měla přítele. Sympatického Rusa Dímu, který se chlubil tím, že je Lotyš a pořád měl potřebu ukazovat lotyšský pas. Ve skutečnosti to byl lotyšský Rus, jako Lotyš nevypadal a lotyšsky mluvit taky neuměl. Pro úplnou představu, dnes se pokouší pracovat v Chabarovsku a ten lotyšský pas mu je v gastarbeiter-friendly Ruské federaci spíš na obtíž. Nicméně měl Ksenii rád, bydlel s ní v pokoji a žili si tam hezky na jedné hromádce. Ona se učila (a nejspíš ještě dnes učí) na ekonomku, Díma nejprve získal diplom, dokazující akademický stupeň jeho specializace učitele čínštiny a angličtiny na univerzitě v Chabarovsku, po získání kteréhož se odebral na venkovskou jiamuskou univerzitu získat ještě reálné znalosti. Přesně tam se prostřednictvím další osoby s Zheningem seznámili. Několikrát hráli karty (dlužno podotknout, že se jim několikrát podařilo pana Yanga obehrát), pili ruský čaj a jedli čínské sušenky. Tenhle párek se moc s nikým nebavil, byl jaksi sám pro sebe. Skoro se dalo cítit, že evropského přítele přijali za kamaráda. Začali mu ukazovat všechny svoje fotky (všichni mladí Rusové si bůhvíproč myslí, že umí hezky fotit, a všechny jejich výtvory zajímají - co se týče jejich ruských přátel, zhusta mají pravdu). Především fotky SVATEBNÍ. Vzali se tak mladí, že Yang Zheninga, tehdy ještě nepříliš znalého ruských poměrů, to velmi překvapilo. Nicméně si zvyknul a začal to brát jako fakt. Konec konců přál mladému, sympatickému páru štěstí, protože v Čechách ani na Moravě skoro nikdo už nemá na to, aby se pustil v tak nízkém věku do tak odvážného joint-venture, jakým bezpochyby manželství je. Zhening prostě myslel na toleranci a krásný a barvitý svět, kde každý jiné barvy a jiného náboženství dospěje ke štěstí svým vlastním způsobem.
Po dvou letech, když se dobrodruh Yang vrátil do "svého" Jiamusi, Dímu už nezastihl. Ksenii ano. Zastihl ji podivně zapřaženou za ruského studenta prvního ročníku, který vypadal jako něco, co se nedá nazvat jinak, než ruským slovem неудачник. Asi je to jenom subjektivní názor, ale tragéd tak nevyzní. Zheninga jednoduše zarazilo, protože nechápal, kam se poděl ten idylický pár (dnes by věděl, že je to vlastně úplně jedno, že Ksjucha někdy s někým tvořila, anebo dokonce ještě tvoří s někým idylický pár). Jako rodilý obyvatel východočeského Lična, kde klevety hrají ve společenském životě prim, se Yang jal zjišťovat něco podrobnějšího o oné kauze. Hned první osoba, na kterou se kafruchtivý Ličeňan obrátil, sdělila, že Ksenie a Díma nikdy ve skutečnosti sezdáni nebyli a celá ta šaráda byla vymyšlená. Proč? Na koleji pro zahraniční studenty je stejně jako na ostaních kolejích v Jiamusi zakázáno soužití dvou osob opačného pohlaví v jednom pokoji, nejsou-li tyto dvě osoby řádně sezdány podle zákonů platných v zemi, odkud pocházejí. Tenhle stupidní předpis Dímu a Ksenii přiměl k tomu, že padělali všechny svoje dokumenty. Těžko říct, kolik za to dali, těžko říct, jestli jim to stálo za to, ale co nikdo nikdy nepochopí...proč ohlupovali kamaráda Yanga? A proč ten, hlupák, na to sám od sebe nepřišel?
Dá se příště přijít s něčím jiným, než další várkou ruských špeků? Uvidí se...
Zavedli ho nedaleko, do obytné čtvrti vedle karaoke barů a hodinových hotelů. Vyšli do druhého patra ošklivého bytového domu a zašli do bytu, kde byla spousta ovoce, malé dítě, jeho rodiče, posléze tedy přibyl pan Yang a kolem osmi čínských hochů, děvčat a neurčitých mladých lidí. Zdálo se, že rodinka, které evidentně byt patřil, je rodinou některého z mladých lidí. Všichni se pohodlně usadili v obývacím pokoji. Jelikož sofa bylo malé a vešel se tam jen pan Yang a jedna mladá Číňanka, seděli ostatní na malých stoličkách, takových, které jsou skoro ve všech levných čínských bistrech. Bylo zarážející, že všichni seděli dokola. Nedalo se nevšimnout vzhledu Zheningovy (křestní jméno pana Yanga) spolusedící. Měla drdol, v obličeji ani stopu po šminkách a i přes tragický výraz v očích se korektně usmívala. Sluníčkový člověk. Tady něco nehraje. V tom zašli do bytu dva postarší pánové a bylo jasno. Tohle bude o Bohu. Dívka vedle Zheninga vypadala jako katolička, ale nedůvěřivý pan Yang se bál nejhoršího. Tohle budou čínští evangelíci (新教). A také, že ano. Podivná, paskvilizující církev (sekta), která oblbuje především mladé lidi. Nejprve panu Yangovi sborově a falešně zazpívali píseň jak z Jehovovy hitparády: Vítej, milujeme Tě (欢迎你，大家爱你). Následovalo rozdání textů. Protože mši (setkání?) nebyl přítomen žádný pastor (těžko říct, jestli vůbec nějakého mají) a celé to vedl "skvělý" Zheningův kamarád Aaron, každý, včetně Zheninga samého, přečetl kousek textu, který pojednával o Židech, jakožto Bohem vybraném národu, který je nejskvělejší na světě, hodně toho vynalezl a je pro Číňany skvělým vzorem. Osazenstvo za každou přečtenou větou (i jednoslovný větný ekvivalent vnímali jako tezi) vykřiklo Ano! (对) nebo Amen! (阿门). Neexistoval systém odpovědí, každý si mohl zařvat, co chtěl. Celou dobu všichni jedli mandarinky, banány a jablka. Po půlhodině byla celá podlaha pokryta bioodpadem a pan Yang se cítil velmi, velmi nesvůj. Vedle sedící sluníčková slečna se k němu naklonila a pošeptala mu přátelsky do ucha, že Ježíš ho miluje (耶稣爱你!). Těžko říct, jestli atmosféra mohla ještě někam gradovat. Text sice nebyl hloupý, ale hloupé bylo jeho čtení a komentář každého po jeho dočtení. Osazenstvo se dožadovalo i názoru Západoevropana, ten ale odmítnul s tím, že se neuvěřitelně stydí a příště už docela určitě něco zajímavého všem poví. On by i onehdá našel pár slov. Je ale příliš kulantní.
Příběh druhé kanady začíná paradoxně před dvěma lety, kdy Zhening poznal kamarádku své kamarádky, Ksenii. Byla to samozřejmě Ruska a jeden už si nepamatuje, z kterého města pocházela. Musel to být Birobidžan nebo Chabarovsk. Což je stejně úplně jedno. Totiž ta Ksenie měla přítele. Sympatického Rusa Dímu, který se chlubil tím, že je Lotyš a pořád měl potřebu ukazovat lotyšský pas. Ve skutečnosti to byl lotyšský Rus, jako Lotyš nevypadal a lotyšsky mluvit taky neuměl. Pro úplnou představu, dnes se pokouší pracovat v Chabarovsku a ten lotyšský pas mu je v gastarbeiter-friendly Ruské federaci spíš na obtíž. Nicméně měl Ksenii rád, bydlel s ní v pokoji a žili si tam hezky na jedné hromádce. Ona se učila (a nejspíš ještě dnes učí) na ekonomku, Díma nejprve získal diplom, dokazující akademický stupeň jeho specializace učitele čínštiny a angličtiny na univerzitě v Chabarovsku, po získání kteréhož se odebral na venkovskou jiamuskou univerzitu získat ještě reálné znalosti. Přesně tam se prostřednictvím další osoby s Zheningem seznámili. Několikrát hráli karty (dlužno podotknout, že se jim několikrát podařilo pana Yanga obehrát), pili ruský čaj a jedli čínské sušenky. Tenhle párek se moc s nikým nebavil, byl jaksi sám pro sebe. Skoro se dalo cítit, že evropského přítele přijali za kamaráda. Začali mu ukazovat všechny svoje fotky (všichni mladí Rusové si bůhvíproč myslí, že umí hezky fotit, a všechny jejich výtvory zajímají - co se týče jejich ruských přátel, zhusta mají pravdu). Především fotky SVATEBNÍ. Vzali se tak mladí, že Yang Zheninga, tehdy ještě nepříliš znalého ruských poměrů, to velmi překvapilo. Nicméně si zvyknul a začal to brát jako fakt. Konec konců přál mladému, sympatickému páru štěstí, protože v Čechách ani na Moravě skoro nikdo už nemá na to, aby se pustil v tak nízkém věku do tak odvážného joint-venture, jakým bezpochyby manželství je. Zhening prostě myslel na toleranci a krásný a barvitý svět, kde každý jiné barvy a jiného náboženství dospěje ke štěstí svým vlastním způsobem.
Po dvou letech, když se dobrodruh Yang vrátil do "svého" Jiamusi, Dímu už nezastihl. Ksenii ano. Zastihl ji podivně zapřaženou za ruského studenta prvního ročníku, který vypadal jako něco, co se nedá nazvat jinak, než ruským slovem неудачник. Asi je to jenom subjektivní názor, ale tragéd tak nevyzní. Zheninga jednoduše zarazilo, protože nechápal, kam se poděl ten idylický pár (dnes by věděl, že je to vlastně úplně jedno, že Ksjucha někdy s někým tvořila, anebo dokonce ještě tvoří s někým idylický pár). Jako rodilý obyvatel východočeského Lična, kde klevety hrají ve společenském životě prim, se Yang jal zjišťovat něco podrobnějšího o oné kauze. Hned první osoba, na kterou se kafruchtivý Ličeňan obrátil, sdělila, že Ksenie a Díma nikdy ve skutečnosti sezdáni nebyli a celá ta šaráda byla vymyšlená. Proč? Na koleji pro zahraniční studenty je stejně jako na ostaních kolejích v Jiamusi zakázáno soužití dvou osob opačného pohlaví v jednom pokoji, nejsou-li tyto dvě osoby řádně sezdány podle zákonů platných v zemi, odkud pocházejí. Tenhle stupidní předpis Dímu a Ksenii přiměl k tomu, že padělali všechny svoje dokumenty. Těžko říct, kolik za to dali, těžko říct, jestli jim to stálo za to, ale co nikdo nikdy nepochopí...proč ohlupovali kamaráda Yanga? A proč ten, hlupák, na to sám od sebe nepřišel?
Dá se příště přijít s něčím jiným, než další várkou ruských špeků? Uvidí se...
Žádné komentáře:
Okomentovat