Powered By Blogger

sobota 14. prosince 2013

Tajná dobrodružství

      Konec prosince 2012. Odlet z letiště Taiping v Charbinu a večerní přílet na šanghajský Pudong. Zhening nemá zavazadlo a zaměstnanci nejhorší letecké společnosti Sky Teamu mají ale pohodu. Počkejte si, pane. Tady to není divoký severovýchod, je tu jeden gentleman (君子:D) vedle druhého a čeká se stoický klid i při vypjatějších situacích. No co, Nasťa chvíli počká, beztak bude opilá. A.....tamhle už mává s flaškou Qingdaa v ruce. Яяяян, Яяяян... Nojo, hned-hned. Kufr konečně přijíždí a kupodivu není Zheningovi kraden jako tenkrát v Kyjevě. 
      Gentlemanský nástup do taxi a dlouhá cesta do hostelu. Je potřeba si toho tolik říct... Kdo jede s námi? A kde je Arsenij, ten tvůj vožrala? Arsenij není. Ztratil se, ale to ti hned všechno povím. Má vypnutej telefon, na moji zprávu ve Vkontaktě (ruská obdoba facebooku) neodpovídá, a nemá u sebe žádný oblečení ani peníze. Dostal výplatu, ale tu má v obálce v kufru. Musím tam zavolat a ten kufr vyzvednout. Ale co s tím Arsenijem? Pomůžeš mi na policii všechno přeložit? No jasně.
      Jsme u hostelu. Už tady čeká Diana a Díma, dva noví kádři. Diana je asi nejšerednější Ruska, kterou jsem kdy osobně poznal a Díma je míšenec Tatarky a Rusa. To jeden mockrát neviděl, aby měl někdo matku muslimku a otce nemuslima. A ještě je tu jeden. Rus tak kolem padesátky. Pomáhá nezávislým umělcům v Guangzhou a prodává letenky. Díma s Dianou si přes něj koupili letenku z Moskvy přes Urumči na Hongqiao. Do Urumči letěli v Byznys. Přátelé, ta vaše letenka nebyla úplně levná, ale to nevadí, pojďme se radši někam najíst. Navíc - v tomhle hostelu je plno. A ty, Nasťo, příště nekecej, že jsi to zarezervovala. Venku příjemné plus dva stupně a déšť. Jeden si jde jenom tak v tričku, protože oproti Heilongjiangu je tohle úplná pohodička.
      Prokrista pána. Tyhle muslimský restaurace s taženýma nudlema prodávají všude to samý. Postarší Rus vykládá o zdravotních problémech a o tom, jak si v Guangzhou nelegálně žije a je mu tam stejně líp než v Rusku. Zvláštní. Asi je to poslední dobou v Rusku fakt na nic. Většina velkých čínských měst je plná (ehm, obsahuje určité množství jedinců v té nekonečné žluté mase) Rusů. A co, Zheningu, jaký jsou u vás holky, lepší než naše? Jasně, že ne. Postarší Rus žádá Dianu, aby mu na Nový rok zavolala a popřála mu. Sám nemá peníze na kredit. Jeden to bere jako vtípek. Pro Dianu je absence peněz u muže v letech něčím nechutným a několik dní si nahlas ufrkuje a ptá se, jak někdo takový může vůbec existovat. Nejhorší, co mohlo Rusy potkat, je materialismus. Člověk už nemůže být ani bez peněz. Další ze společenských zákazů.
      Arsenij pořád nikde, ale Nasťa má povinnosti. Jedeme vlakem do Yiwu (义乌). Navíc se blíží Silvestr a je potřeba ho oslavit někde v klidu. Na Arsenije se dočasné zapomíná. Ukázalo se, že byl včera Vkontaktě, a tak si Nastinu zprávu podle všeho přečetl. Žije. Asi má problémy, někde se sdělal trávou nebo něčím jiným, nebo udělal jinej průser. Víš co, teď tu policii necháme bejt. Akorát by ho ještě načapali s něčím v kapse a rovnou by ho vyhostili nebo něco mnohem horšího.
      Vida. Tohle Yiwu není špatné místo. Hodně cizinců, hlavně Arabů, sem jezdí na nákupy. Za hodně velkými nákupy. A je tady taky Naďa, stará známá z Jiamusi. Snad si nevzpomene za ten prasklý výplet na její badmintonové raketě, který byl takticky zamlčen!
      Nasťa je správná Ruska a oslava Silvestra je pro ni vyvrcholením celého roku. Hele lidi, já jsem si to asi před dvěma týdny rozdala s jednou Ruskou a jejím chlápkem. Je to takovej postarší Kanaďan a mluví trochu arabsky. Má tady libyjskou restauraci a bude tam Silvestr. Jsem zvaná já i kamarádi, pojďme tam! Splendid. Silvestr s arabskou kuchyní a bez alkoholu, to bych si jeden dal líbit! Všichni jsou nadšení.


A o tom, jak to tam vypadalo, by se dalo napsat v příštím příspěvku.

středa 4. prosince 2013

Loňský odchod ze saloonu

      Každý western jednou končí, u mandžuských to není jinak. Už jen pár tréninků s ostrými heilongjiangskými hochy, pár historek o rozbitých držkách kantoňáků, těch nejubožejších a nejmenších, a proto nejbitějších kluků v Čínské lidové osvobozenecké armádě, a šlus, na pár týdnů bude Zhening bez pohybu... Bohužel až na posledním tréninku se objevil bývalý voják (ani neřekl, jak se jmenuje), a všechny borce se světlými vlasy (ok, Yang byl v posilce v té době sám) začal dost nepochopitelně učit základy sebeobrany. Znal Krav maga, což se zdálo jako základní erudice a jednomu to dávalo přesvědčení o tom, že ho možná stojí zato poslouchat. Uznal, že kompletní čínské wushu (武术) je konina, která je sice hezká na pohled a zabírá na ty, kteří neumí nic, ale Japonci, i když by je nejradši všechny zabil (弄死小日本) mají daleko efektivnější bojová umění. Proč mě chceš kopnout do hlavy? Druhou nohu ti podkopnu. Kopni mě radši holení semhle do stehna. Pro ukázku ukázkově nakopl Zheninga, ihned se mu vytvořil nepěkný monokl (pomineme, že se skácel a byl moc rád, že tam v tu chvíli nebyl nikdo další). Dostal ještě jednu do břicha a málem mu ten samozvaný učitel zlomil zápěstí. Byl to asi vůbec nejtvrdší kluk, jaký se v té ušmudlané zastaralé a chladné posilovně kdy objevil. Nedaleko měl kantýnu s mala tang (麻辣烫), takže zbitý Yang si ještě po tréninku spálil ústní a na druhý den i něco jiného. Jojo, jednomu by ukápla slza.
      Taky jedna z nových známostí, Borui, pozval Zheninga na večeři. I když se znali krátce, byla to vlastně večeře na rozloučenou. U stolu seděla i Číňanova přítelkyně (poněkud nepochopitelně na rozdíl od opraváře počítačů Boruie vysokoškolačka) a kamarád, co byl všude potetovaný draky a pracoval......zabýval se bezpečností (保安). Asi výraz v očích draků na jeho rukách jednoho odradil se ptát dál. Jo, v Heilongjiangu je lepší se moc neptat. Nicméně pozvání to bylo milé a tak nějak vystihovalo tenhle kraj, kde jednoho pozvou zcela nezištně na večeři cizí lidi jenom proto, že je odjinud a že je zajímá, jaké že to tam, daleko v Evropě, je. Koupí párek z papíru, opečou žabičky, lahev odpudivého tianjinského piva "Sněhová vločka" (雪花), a přestože se to na první pohled nezdá, zrodil se pěkný večer. Hlavně jeden sedí v teple, zatím co venku je přes minus třicet. Tohle dá zvlhnout očím i hrdému Východočechovi, co má srdce jako křemen.
      A pak už jenom sebrat hadry do rance, v brlohu nenechat kámen na kameni, aby si úklid vyžrala kámošova squaw, a nechat se vyprovodit starým dobrým čínským kamarádem na to snad jen na pár roků postavené nádraží. Do odklusu ohnivého oře zbývá jen pár desítek minut a jednomu se nechce vůbec pryč. Tolik dobrodružství v Evropě nezažije ani náhodou, a brečet tam pro něj, stejně jako tady ten starý trapper, to už vůbec ne. No co už. Ještě to roztočíme po saloonech jihu, a tradá...



Tohle jsem sice chtěl vyvěsit už loni, ale jsem špatný blogger. Tak letos.