Ďáďa Putin, tatíček Havel a děda Kim

      Po nehorázně dlouhé době jsem se na základě pro mě velmi překvapivého zájmu několika z vás rozhodl v pokračování tohoto, pro mě již mrtvého blogu. Po tom, co mně k němu soudruzi v ČLR tak nějak znemožnili přístup, mě přešla chuť psát, přestože rozhodně bylo o čem. A nejen v Číně. Stejně už jsem hrozně dlouho doma...

      Před asi čtrnácti dny na mě dolehla deprese zimy bez sněhu. Kvůli alergii nemám tolik rád jaro a léto, jako prací nabitý podzim a esteticky čistou zimu. Ale hnědá zima...to není žádná zima. Jeden si začíná klást existenciální otázky. V kombinaci s nevhodnou kompilací vážných filmů (jedna fajnová raketa mě třeba dovezla na Filmasii do Světozoru, kde se zrovna promítala Matka - http://www.csfd.cz/film/248857-matka/) člověku nezbude, než si říct, že se jednou svět bude muset obejít bez něj. Ne, nejsem kartář a nemyslím si, že jsem sensitivní jedinec a vyvěštil jsem dopředu dění následujících událostí. Spíš to do sebe všechno zapadá:

     I. Volby v Rusku dopadly podle očekávání, a já jsem za to rád. Václav Havel sice zřejmě nebyl, ale jsem si jist, že se jenom lišíme v metodice hodnocení výsledků. Zatímco on hodnotil výsledek absolutní (chlápek, co střílí tygry, tahá s hlubin prastaré vázy a chrání největší zemi světa před hospodářskou krizí je buď bůh, anebo kecá), já mám obrovský strach z nevzdělané a nacionalizované ruské masy (přestože tam existuje spousta skvělých a vzdělaných lidí, ani intelektuálové si na "svoje" državy nenechají sahat, a vezmeme-li v potazu Gaussovu křivku...) a beru na vědomí jednak miliardy, které se prostřednictvím prezidenta Klause (do splacení dluhů za kuponovku mu ale stejně schází ještě moc) obohatí rozpočty několika českých firem, jednak udržení harmonického rozvoje současných akvizic našich investorů.Navíc - Putin, i když se to evropskýma očima nezdá, je na ruské poměry opravdu demokrat. O zfalšování voleb se mluví často. Hlavně výsledky v Dagestánu a Čečně jsou do očí bijící. Jsou tam ale dost početné ruské menšiny a domácí menšiny (směšný podmět a k němu směšný přívlastek) na volby mohli klidně rezignovat - samotný výsledek voleb není  v tomhle případě pro uznání regulérnosti voleb tak důležitý, jako počet voličů, kteří přišli. Rusové (čeština narozdíl od ruštiny nemá jednoslovná pojmenování pro neruského občana Ruské federace - россиянин, а v textu jej často nerozlišuje od Rusa etnického - русский) bojící se kavkazských menšin vcelku logicky potom hlasují za Putina a jeho Jednotné Rusko (Единая Россия), protože to je největší strana a logicky může zajistit určitou stabilitu. To se nedá říct o opozici, již ke sjednocení pan prezident Havel vyzýval - třeba komunisté, to je parta staromilců a milovníků vodky. Vypadají podobně sociálně, jako naši současní mladí komunisté. Křivé zuby, starší příslušníci zlaté zuby, nejstarší příslušníci křivě zlaté zuby. Liberálně-demokratická strana Žirinovského zase není ani liberální, ani demokratická. Její předseda je taková obhroublejší (východnější) forma Jána Sloty - polívá vodou svoje protivníky v televizních debatách, nadává jim, spílá Evropě ("...evropský chlapec si moc dobře pamatuje, že v 68 roce přijely tanky do Prahy, ale už nějak zapomíná, že ji ve 45 roce osvobozovaly!"). Je to napůl Žid, a neměl to asi v tradičně antisemitském Rusku (viz moje předchozí příspěvky) lehké. A tak je papežštější papeže. Je to nacionalista, který by všude v Evropě, snad s výjimkou Maďarska a Slovenska, musel sedět za katrem. Liberální Jabloko, strana Havlovi nepochybně blízká, strana nabitá intelektuály světového významu, je právě na svojí "inteligenci" škodná. Nikdo jí nemůže rozumět. 

      Ruské volby dopadly jak dopadly, pozorovatelé s nějakých důvodů nic objevného neřekli. Doufám, že bude v Rusku klid, a hlavně doufám, že pokud se tam odehraje nějaká změna, nebude to změna podle přání bulvárně-zhovadilé, vymóděné a vypité nacionální většiny, ale v podstatě podle teorie pana Havla, s nímž se v tomto bodě opět shledávám. Aby tam toho dobrého bylo povíce.

     II. Pan prezident Havel, a nebudu už psát že zemřel, byl člověk, který měl vždycky pravdu. Často jsem si sním nesouhlasil, ale zřejmě to bylo tím, že jsem podlehl klausovské propagandě posledních dní, a nahradil pravdu (termín čistoty, jehož substituce znamená úpadek) jakousi reálpravdou (dovoluji si použít prefix real- z německého pojmu realpolitik, čili něco jako praktická pravda, realizovaná pravda, pravda materiálně, až hedonicky podmíněná). Havlovy názory jsem si dost často začal konfrontovat s nějakou ekonomickou realitou (v ke mně odpovídajícímu rozsahu) a diplomacií. Nic to ale nemění na tom, že Václav Havel pravdu skoro vždy měl. Pravda (a záměrně nebudu používat takové sousloví, jako je třeba absolutní pravda) je totiž kategorie, která je na naditosti peněženek a (ne)naštvanosti našich sousedů poměrně úspěšně nezávislá. Miroslavo Němcová, Janino Bobošíková, Přemku Sobotko, i Vy, padre Halíku, ještě jednou proto důkladně zvažte svoji kandidaturu na post, čalounění jehož židle Vám VH předehřál.

       III. V poslední době nejenže mě opouštějí mí presidenti, příbuzní a sousedi ze čtvrtě, ale taky filmoví hrdinové. Kim Čong-il, soudě podle výkonu v Teamu America, nejlegračnější herec všech dob, skonal na infarkt ve své "vymazlené" zemičce. Nemůžu zapomenout, jak jsme s Lukaszem a Wangem chodili po polích Jiamusi a povídali si o KLDR s místními rolníky. Všichni byli tak hrdí, že pomáhali severní Koreu osvobodit...tezi o úspěšnosti a vzájemné družbě vždycky zakončili dovětkem "duej-pu-duej" (对不对 - něco jako fyzikářské "je to tááák?"). Když jsem se pak ptal severokorejců, uprchnuvších do Číny a vlastnících skvělé grily (自烧), jaké to tam bylo, nic mi neřekli. Ale ani jeden...Proč? Lukasz byl dokonce v hraničním Dandongu a taky nic. Nikdo netuší, co bude, každopádně se připojuju k otázce, která padla v médiích - je normální aby Havel i Kim zemřeli právě takhle, blízko sebe? Je, anebo to není náhoda? Nejdřív jsem myslel, že severokorejský vůdce (do propasti) zemřel až po Havlovi, ve skutečnosti to bylo pár hodin před ním. Škoda, už jsem chtěl říct, že Pánbůh se konečně ukázal v celé kráse a za největšího humanistu si vzal i největšího egocentristu.

Místo závěrečného slova, které jsem vždycky psal a od příště zase budu psát do svých příspěvků, Vám doporučím, abyste se podívali místo toho na poslední dvě minuty filmu Odcházení.