Po adaptaci na počátek dalšího semestru jsem se konečně rozhodl napsat další příspěvek. Článků o dopravě v Číně jsou sice na internetu stovky (a to i v češtině), přesto si myslím, že jich nikdy nebude dost. Doprava se tu velice rychle vyvíjí a co bylo včera dnes již zdaleka platit nemusí. Především bavíme-li se o ceně jízdného.
V zásadě, pokud se rozhodneme cestovat po Číně (bavíme se o intercity dopravě) po zemi máme na výběr mezi vlakem a autobusem. Tam, kde již stojí vysokorychlostní tratě (dále jen VRT), je autobus levnější, pomalejší a méně komfortní variantou. Navíc se jím nelze dopravovat na libovolné vzdálenosti bez přesedání. Ono dnes už nikdo nepředpokládá, že by měl někdo zájem jet dejme tomu z Harbinu do Zhengzhou po silnici... V rámci provincií může být autobus ale i rychlejší a komfortnější variantou (a tím i dražší). To se týká třeba i "mojí trasy" Jiamusi - Harbin. Vlakem již od 45CNY, autobusem za fixních 100CNY, měřeno časem je to 7:5 v hodinách. Jelikož jsem byl vždycky "proti" autobusům a tak nějak negativně se stavím i proti žlutému šílenství v české kotlince, vlak je pro mě i tady v Číně jasnou volbou na jakoukoliv vzdálenost (pokud tedy není náhodou k mání levnější letenka). I v případech, že je vlak pomalejší než autobus, se vyplatí jet jím. Procvičujeme si čínštinu a na většině spojů jsme zajímavou atrakcí pro Číňany, kteří nás neustále oslovují a vyptávají se. Někomu to může být nepříjemné, tento typ lidí je do autobusů obzvláště vhodný. Vlakovou jízdenku si můžeme zakoupit až dva týdny před odjezdem (závisí na místě nákupu), pokud vlastníme studentskou čipovou kartu, dostáváme 50% slevu, která knockautuje autobus. Pro studenty je ve vlaku navíc velkou výhodou pohostinnost čínských spolucestujících, kteří se s vámi podělí o první poslední, jen abyste neměli hlad a "nepomluvili" je u nás pro lakotu (přestože se Číňanů bojíme, měli bychom vědět, že pověstní spolucestující v ruských vlacích jsou tak trošku strýčkové Skrblíkové). Je velice "vyčůrané" si s sebou do vlaku žádné jídlo nebrat...ale obecná praxe mezi evropskými studenty v Číně je taková (pro západomily dodávám, že i ZÁPADOEVROPANÉ to tak dělají). A kdybychom se nechtěli spoléhat na dobrodiní spolucestujících, na palubě vlaku máme jedinečnou možnost si zakoupit poměrně kvalitní občerstvení za ceny jen o málo vyšší, než na jaké jsme zvyklí z obchodů a restaurací.
Před samotnou jízdou hromadným dopravním prostředkem nás ale téměř pokaždé (kromě vlaků na VRT) čeká harakiri v podobě nákupu cestovních dokladů. Autobusové lístky se v Číně kupují podobně jako u nás vlakové, tj. u pokladen na autobusovém nádraží. Obvykle se dají pořídit jen na den dopředu, popřípadě na odjezd téhož dne. Pokud je období nějakého svátku (nedejbože Svátků Jara), naše šance na úspěšný nákup se minimalizují (hrůza nákupu jízdních dokladů v období Svátků Jara obohatila čínštinu dokonce termínem 春运 - chunyun). Totéž se samozřejmě týká i vlaku. Nadávejme na ČD jak chceme, ale něco jako e-shop Čínské dráhy bohužel nemají. Frontu si jednoduše musíme poctivě vystát (anebo za poměrně masitý příplatek kupujeme lístek u zprostředkovatelské agentury), což bývá o nervy. Pokud neumíme čínsky, nezřídka se nám stává, že pokladní, aby se s námi nemusela babrat, tvrdí, že žádné jízdenky, popř. rovnou vlaky, nejsou. Problémy ovšem nemusíme čekat v největších městech, kde jsou pokladny pro cizince, a na VRT (především krátké trasy typu Beijing-Tianjin, Shanghai-Suzhou,...). Abych nezapomněl, vlak má nesmírnou výhodu výběru třídy. Čínské dálkové vlaky nabízí obyčejně čtyři vozové třídy. První je "tvrdá sedačka" (硬座 - yingzuo), plus minus ekvivalent naší druhé třídy. Konfigurace této třídy je však pro člověka evropského vzrůstu poněkud smrtící. Tři plus dva, typická konfigurace starých dobrých douglasů MD-8X, není pro vlak to pravé ořechové. Sedačky jsou navíc naplácnuté na sebe, takže kromě potížích při otáčení kvůli nedostatečné šířce sedadla, si ani nenatáhneme nohy. Tato třída je vhodná pro hecy typu "vsaď se, že dojedu až do...". Další v pořadí je "měkká sedačka" (软座 - ruanzuo), bývá cenově zhruba dvakrát tak drahá. Dostanete se ovšem na takřka evropský komfort. Dalšími jsou potom spací třídy, "tvrdé a měkké lehátko". První je méně komfortní kopií ruské třetí spací třídy v konfiguraci openspace (плацкартня), zato je avelmi vhodná pro návázání interakce s domorodci. Druhá je klasickým kupé, které známe z cest nejen po střední a východní Evropě. Tu už je ale na pováženou, zda-li není o něco lepší počkat raději na výhodnou cenu letenky. Ve vysokorychlostních (和谐好 - hexiehao) vlacích (kromě maglevu v Šanghaji), jsou potom na výběr obvykle dvě třídy k sedění, podobně jako v Evropě, po čínsku ale méně prostorově velkorysé. Na tu chvilku se to ale dá vydržet, cena bývá mnohem nižší než zlevněné letenky.
Před časem jsem si přečetl smutně zavádějící článek v Respektu. Pojednával o nesmyslu stavby VRT v Číně. Každý, kdo byl v Číně vidí, že superrychlé vlaky tu jezdí patřičně vytížené a špatný krok to určitě není. Systém čínské železnice je díky VRT o několik tříd konkurenceschopnější než silnice. Lidé mají kdysi nedozírně vzdálená města blíže, než tomu bylo kdykoliv předtím. Cestovatelé se mohou dopravovat do určitých vzdáleností dokonce rychleji než letadlem (po zápočítání dopravy na vzdálené letiště a odbavovací procedury, čekání na zavazadlo, atp.)! My jako cestující si můžeme vybrat, kterým vlakem pojedeme. Jestli zvolíme klasiku, nebo supermoderní prostředek, ve kterém se budeme cítit přímo kosmopolitně.
K pozemním cestám po Číně potřebujeme možná trochu kuráže, ale zvládnout se to dá. Je to rychlé a zatím relativně levné. A proto rychle utíkejme na nádraží, než nám naše matka vykoupí poslední lístek na příští sobotu!!!
